Branky- kovové nebo dřevěné konstrukce zhotovené pro pobavení koní.
Cval- chod, jenž kůň používá příležitostně při návratu do stáje.
Čištění- dokonalé umění jak přemístit prach z vlastního koně na sebe.
Dostih- to, co provádí vaše srdce po nahlédnutí do účtu od veterináře.
Dýchavičnost- stav, k němuž dochází u všech zúčastněných při úklidu sena.
Hovada- savý hmyz vybavený radarovým systémem; obvykle dosahuje velikosti malého ptáčka.
Hřebeček- to, co vaše kobyla porodí pokaždé, když si přejete kobylku.
Kohoutek- pravý důvod , proč tak zřídka vidíte jezdit muže bez sedla.
Kolika- stav zažívacího systému vzniklý v důsledku požití potravy u stánků na jezdeckých h závodech.
Krmivo- finančně náročná substance zpracovávaná manufakturně na velké množství hnoje.
Lonžování - tréninková metoda, hojně využívaná koňmi. Majitelé jsou při ní nuceni otáčet se v malých kroužcích, až úplně zblbnou a odpadnou, takže kůň se může konečně vrátit k pastvě.
Mouchy- záminka, které kůň využívá k tomu, aby vás mohl nakopnout , aby si mohl vyhodit nebo se o vás opřít, přičemž nesmí být potrestán.
Mustang- něco, za co by váš drahý manžel velice rád vyměnil vašeho milovaného koně, hlavně aby byl červený a měl v pořádku brzdy.
Nabídkový katalog - ilustrovaná brožovaná příručka nabízející široký sortiment zboží, z něhož valná většina již není na skladě.
Otlaky od podbřišníku- bolestivý otok a zhmožděnina, která vzniká v místech, kde mohutná stříbrná spona opasku přesahuje na břiše okraj kalhot.
Podkovy- drahé půlkulaté kovové předměty, které koně velice rádi ztrácejí.
Pinto- strakatý (obvykle zeleno-bílý) barevný typ, v nějž se promění váš čerstvě umytý šiml poté, co jste jej nechaly deset minut o samotě.
Pony- skutečná velikost hřebce, jehož mražené semeno jste si nechali poslat, ačkoli byl inzerován jako 170 cm vysoký.
Rašple- abrasivní dlouhý kus kovu, určený ke strhnutí kůže z vlastních prstů.
Roček - věk, v němž kůň zapomene kompletně všechno, co jste jej do té doby naučili.
Mladí koně- obecně používaný termín pro všechny koně, kteří jsou dost staří na to, aby vás pokousali a pokopali, ale nejsou ještě dost staří na to, aby vás zašlapali do země.
Seno- zelený pichlavý materiál, který se zachytává mezi vrstvami ošacení, především pak na choulostivých místech.
Skoková příprava- charakteristický pohyb, který kůň provádí v okamžiku, kdy dostal injekci.
Spavá nemoc- stav, jenž u majitele klisny nastává v okamžiku,kdy se u klisny objevují první stahy a začíná rodit. Způsobuje ji řada probděných nocía projevuje se podrážděností, zarudlýma očima a vzhledem zombie. Může trvat i několik týdnů.
Sedlo- velmi nákladné kožené zařízení, které jezdci dodává falešný pocit sebedůvěry.
Sedlovna- místnost, kam se ukládají všechny pomůcky nezbytné pro práci s koněm a pro ježdění, přičemž žádnou z nich nelze objevit dříve než za 30 minut.
Vodítko- dlouhý předmět uzpůsobený k získání popálených dlaní. Občas je koně využívají k tomu, aby se majitelé trošku proletěli.
Všestrannost- schopnost majitele vyházet hnůj, opravit ohradu a najít zaběhnutého koně; to vše v jednom odpoledni.
Vyběrák na kopyta- užitečný kovový zahnutý nástroj, s nímž lze pohodlně odstranit psí hovínka z podrážky.
Zauzlení střev- vnitřní stav většiny jezdců před startem.
Zelenáč- popis barvy obličeje majitele koně, který právě obdržel účet od renomovaného trenéra.
Zchromnutí - stav většiny jezdců po několika prvních lekcích v sedle; u svátečních jezdců může jít o chronický stav.
Zoo- typická atmosféra panující ve většině stájí.

Tak jsem se rozhodla,že sem vyhodím svoje vzpomínky na herky,které mi za moje působení v jejich světě,přirostly tak nějak k srdci... tohle je první díl.Původně jsem to chtěla řadit podle toho jak jsem je poznala,ale to nějak nejde...takže je sem budu házet podle toho o kterém koníkovi se mi ten daný den,kdy budu psát,bude chtít přemýšlet relativně bez slz v očích a vracet se k těm hezkým i méně hezkým vzpomínkám...

I.

Z jara roku 2007 se k nám jednoho dne nastěhovala kobylka z dalekého Brna...

Jmenovala se Fidorka,barvičkou připomínala hořkou čokoládu a náležela k plemeni anglický plnokrevník.

Na naše úplně první setkání si snad ani nepamatuji,ale za tu chvilku co u nás pobyla mi stihla trošku přirůst k srdíčku,svojí povahou a hlavně očima,ze kterých vyzařoval smutek,beznaděj,utrpení a nakonec také apatie,ale zároveň obrovská vstřícnost.

Vyhublá,okovaná na všechny 4 nožky.Typický koník stažený z jatek a těsně před prodejem dán "do kupy" aby z ní handlák vyždímal co nejvíce.Dokonce ji i sám přivezl,vyložil,sbalil peníze a odjel...beze slova,bez podívání se v jakých podmínkách bude kůň,kterého podle jeho slov měl velmi rád,bude bydlet.

Bylo mi jí líto.

Zkoušení na lonži a pod sedlem dopadlo dobře s tím,že se u kobči projevily známky přiježděnosti...jak jsem se pak dozvěděla,kobylu měla mladá majitelka,která ji nechtěla jako mladého koníka kazit,tak ji prodala někomu dále a už to jelo...až se dostala do rukou tohohle pána.

Jenže na povrch ihned po jejím příjezdu vylézaly zdravotní problémy.

Podle pohledu vypadala,že měla něco se zádní,snad stržená,nebo v minulosti zlomeninu v pánvi,skříplé nervy...těžko říct,jen samé spekulace.

Veterinář provedl vyšetření a doporučil chiropraxi,která kobče dost pomohla...jenže by jí bylo potřeba opakovat nejméně 5-10x a to majitelka jaksi nechtěla platit(jedna kůra cca 300-400kč jednou za 14 dní až měsíc)... bohužel trpěl kůň.

Kobyly mi bylo opravdu líto a bylo vidět jak se u nás za tu krátkou chvíli změnila k lepšímu,jak byla ochotná,spokojená mezi koňmi,vstřícná pod sedlem...v terénu na procházce do řeky naprosto ukázněná a i při leknutí se nechala krásně zvládat a důvěřovala jezdci.

Při vstupu do řeky jsem si s ní zažila chvíle strachu,kdy nechtěla na písčitém svahu sestoupit do vody,ale po chviličce přemlouvání se nám to povedlo a kobča se ráchala ve vodě jak malé dítě a vyloženě z ní měla radost.Snad v životě jsem neměla lepší pocit,že má zlomený kůň po nějaké době zase radost.

Mít v tu dobu,kdy se majitelka rozhodla kobylu prodat,v hlavě jasno a mít po ruce 30tisíc,ikdyž Fíďa měla nejen dle mého názoru cenu asi sotva poloviční,vzala bych si jí hned...byla by z ní dokonalá koňská kamarádka a naučila by člověka o koňské duši a chování strašně moc...

Bohužel,asi to tak mělo být.

Pro kobu si přijeli lidé z Krkonoš,neznalí věci,ale milující zvířátka...připravili pro ní ustájení,krmení...prostě všechno...a odvezli si jí za ony velké peníze.Majitelka spokojená,v maštali najednou trošku smutno a prázdno.

Za dobu co u nich Fidorka byla,se neměla špatně...hodně připrala,krmení neměla nikdy nedostatek,majitelka stále informovala,že dělají tohle a támhleto,jestli krmí dobře a dost,posílala fotky...jenže to netrvalo dlouho.

Jednoho dne přišla sms,že je Fidorka po smrti...že prý ležela nebo lehla a už nemohla vstát...zřejmě ta její záď...

Takovýhle osud si kobča nezasloužila,ale dost možná,že to pro ní bylo vysvobození z života plného bolesti.

Tak snad se má tam nahoře dobře...

Je zajímavé,jak si člověk za tak krátkou dobu dokáže zamilovat zvíře...ikdyž u mě je to dáno asi tím,že mě přirůstají k srdci magoři a psychicky labilní jedinci...a pak doma brečím jak želva,když mám depku a vzpomenu si na takové zvířátko...

Tohle je Fidorka,Fíďa,Sušenka,Tatranka,Pixla a Nerváček

-Neposlušnost koně je přímo úměrná počtu přihlížejících lidí.

-Nejlepší je přestat, když vyhráváš.