|
ZZVJ aneb jak se to dělat nemá... I.část a I.pokus
26. duben 2008 v 12.44 | rubrika: o koních a lidech
Něco z minulosti: Ke konci druháku střední jsem začala pomýšlet na licenci jezdce a tak se toho majitelka-trenérka chytla,tudíž se začalo v létě trénovat-v soukromé stáji,kde jsem jezdila,když zrovna nebyla škola.V počátcích mi pod zadkem chodila plňaska,která si ovšem z neznámých příčin asi 3 týdny před zzvj servala do masa obě zadní nohy zevnitř-dodnes nikdo nepřišel JAK se jí to povedlo.Takže jsem začala trénovat na obří hnědce,které jsem na skocích naprosto důvěřovala a licence se posunula na podzimní termín do Heroutické Haly.Vše se zdálo naprosto OK,ale opak byl pravdou. Večer před osudným dnem D,po připravení všeho co bylo potřeba jsme znaveně kolem půlnoci s kamarádkou-spolujezdkyní ulehly do peřin aby nás budík vykopal ve 3 ráno krmit koně.Přežít se to nechalo,ovšem s notným přemlouváním sebe sama.Koně nakrmeni,vyčištěni,připraveni k nakládání,vše zbaleno? Ozvalo se z baráku.Z druhého konce dvora se linula unavená odpověď "aaano,všechno hotovo,nemůžeme jít spát?" Jaké odpovědi se nám dostalo jistě tušíte. Nakonec tedy jela hnědka a zrzavá plňaska.Cesta trvala neuvěřitelě dlouho,něco přes dvě hodiny.I kobyly byly dosti nepříjemné a obávám se,že to pozdější extempóre na "kolbišti" s tím mělo co dočinění. Po otevření hengru na místě jsem zůstala stát jak přibitá a koukat,protože zrzavá měla pod sebou zašlapanou,špinavou a komplet mokrou deku a z ní samotné tekl pot čůrkem.Jo nervy.Náhradní deku jsme samozřejmě neměly.Vích a provádění to daly do kupy. Po výběru čísel následovalo informování zůčastněných "co a jak" a oznámení,že první kůň jde na drezuru v 9:oo,přičemž bylo 8:45...totální mazec.Včichni od jedné do desedti se nahrnuli na miniaturní opracoviště,takže ve finále nikdo neměl dost místa pro samotné opracování koně.O to hůř jsem na tom byla já,která měla asi osmičku a kobylu potřebovala opracovávat aspoň půl hodiny.Neměla jsem jedinou šanci a podle toho vypadala i moje drezura. Po odmítunutí kobyly do haly vůbec vstoupit(chodila halové závody prakticky celou zimu předtím,takže ji neviděla prvně) mi bylo jasné,že tohle fakt nedáme.Koba si postavila hlavu a ke stěně se nepřiblížila na metr a půl,na kruhu naskakovala do kontracvalu a vyvracela mi hlavu.Komisaři jen tiše oznámili "děkujeme a teď nám urychleně předveďte koně" ,takže následovalo odeslání a předvedení,které nám celkem pochválili. Jen jsem vyběhla z haly a zahodila kobylu do pronajatého boxu,nabrala jsem rychlost do budovy kde se psaly testy.Z původních asi 45minut nebo kolik,už nevím na napsání jsem seděla na židli asi 15minut a poté rychlostí blesku odevzdala komisaři,který se zřejmě pokoušel něco mi sdělit,jenže to bohužel nestihl. Nasedla jsem na koně a valila na oprácko připravovat se na skoky dokud bylo relativně prázdné.Žádná přestávka se nekonala.,vše mělo být co nejrychleji udělané aby se nezdržovalo.Skoky se mi povedly.Kobyla mě vytahla ze všech mých prasáren,které jsem jí svou blbostí provedla a odcházela z haly s dobrým pocitem,že tedy "aspoň něco vypadalo k světu" Verdikt poroty zněl:Teoretická část-splnila,praktická část- drezura-nesplnila,skoky-splnila. Kolegině spolujezdkyně dopadla podobně-splnila drezuru,ale nesplnila skoky. Cestou domu jsme to šíleně obrečely obě,ale prý zkušenost dobrá. Můj názor?Neměly jsme tam co dělat,protože ani jedna z nás nebyla na zzvj připravena. P. někdy pokračování ZZVJ II. |
přečteno: 32x |
|