Bohužel jen na určitou dobu...Když je blbá a neumí chodit,tak se pak není čemu divit.

Celou dobu šlape po kopcích a nic,jenže posléze jde po rovině a zvrtne si kotník tak,že už týden nemůže skoro chodit.

A aby toho nebylo málo,v pondělí si usmyslí,že na mě vleze a pojede do terénu nacouračku a lehce zaklusat abych se jakože neflákal...No nedomyslela to,bo už při šplhání na můj hřbet skuhrala,že jí hnáta bolí.

V kroku si nestěžovala kupodivu ani jednou,ale bylo vidět,že nemá nohu předpisově "u koně"(to jako u mě),ale lehce špičkou ven.Škoda,že jsme nepotkali nějaký úzký průchod,by pak nemohla nadávat,že jsem jí urval nohu,mohla by si za to sama...hihi.

Dojeli jsme až k první vesnici kde mě po obvodu pole otočila směrem k domovu a pobídla do klusu.Jako vyšlapoval jsem jak hodinky až mě musela lehce brzdit a celou dobu hlásila "Tarííí,Tarííí,pššššt,klííííd,pomalíííí" a mezitím stihla ještě skuhrat,že jí ta noha bolí jako prase,že se nemůže do třmenu vůbec opřít a že teda skákat v sobotu na závody ne e,že radši Pardubická výstava.A já jako budu doma??Nestydí se?Nechala mě na pospas Martě celý týden a odjela si s přítelem na Moravu za jinýma chudáčkama koníčkama(chudinky,doufám,že to přežili bez újmy na zdraví) a ještě se na mě vybodne v sobotu?Její drzost fakt nezná mezí...

Jako kdybych nebyl charakter,její zahození do zasetého pole by mi nedalo moc práce...a že jsem měl příležitostí vela(kamiony,auta,ptáčci).Se zaťatými zuby vydržela klusat cca 2x 3 minuty a pak to vzdala.Skoro jsem se ani nezapotil.

U silnice mi povolila a nechala mě 10 minut popást trávy bo ve výběhu už nemáme skoro nic.To jí šlechtí...trošku.

Dojeli jsme na dvůr a tady začala správná prekérka pro trubku,bo teprve tehdy jí došlo,že musí vymyslet jak s tou nohou dolu tak,aby to pokud možno nebolelo vůbec nebo co nejmíň a nezlomit si při tom tu druhou,bo doskakovat na zem na jednu nohu se nevyplácí.

Přemýšlela docela dlouho až nakonec slezla skoro jako normálně,akorát se vůbec neodrazila a jen se pomalu sesunula po sedle na zem,čapla mě a odpajdala se mnou k sedlovně,že prý se nebude se sedlem tahat až z maštale.Tak jsem tam stál,koukal na ní jak ze mě sundavá cajky,sundavá ze sebe chapsy,boty a rajtky(to si jako mohla odpustit) a pak mě odvedla do boxu,kde mě nechala chvíli řvát než mě pustila do ohrady s kobylou.

Čekal jsem lepší návrat,ale aspoň mě nenutila makat,přinesla mi jablíčka a dokonce se přišla i pomazlit...

Váš uň

Milí dvounožci,

V předchozím článku jste se dočetli o shrnutí sezony 2008 očima zakladatelky jezdeckého klubu a majitelky jednoho z nás.

V tomto příspěvku se dozvíte,jak jsme to viděli my,chudáčci koníčci,bez kterých by dvounožci utřeli nos a žádná sezóna by se nekonala.

Kobyla měla štěstí a těmhle šaškárnám se letos krásně vyhla...Ona vůbec měla celou sezónu víc štěstí než my oba dohromady,nemusela totiž vůbec nikam.

Co se toho štěstí týče,já byl na místě druhém,protože mi letos trubky nenechaly vystavit licenci a tak jsem na žádné ofiko závody nemusel,ikdyž několika veřejňákům jsem se bohužel nevyhnul.

Za to smolař roku Satan,ten se raději ani nevyjadřuje,protože byl několikrát násilně odvlečen do jiné stáje,kvůli tréninkům,kde dělal šaška 2x denně.

V květnu jsme byli nuceni absolvovat 1.hobby závody v Žehušicích a ještě ke všemu nás tam donutily jít po kopytě... Hrozně nefér,když ony se vezly a já(Tarro) a Satan jsme museli celou štreku šlapat po svých a pak ještě skákat.Ani jednajezdkyň nespadla,ikdyž měly na mále,ale tady je spoň vidět jak moc charakterní koně jsme.

Pokračovalo se dětským dnem v Horních Bučicích a následovaly závody v Kozohlodech,které se nesly trošku v duchu "přijel,viděl,zvítězil,odjel",protože jsme se Satanem vybrali v první soutěži 1. a 3. místo a v druhé 2. a 3. místo.

Snad ze všech závodů jsme přivezli nějaké to umístění,za což by nám dvounožci měli líbat minimálně kopyta,protože bez nás by to jaksi nešlo,že,to víme asi všichni.

Skoro na závěr dodám,aby jste si nemysleli,že jsme sekali jen latinu(ikdyž my vždy a všude ti nejhodnější),tak chci podotknout,že v průběhu celého roku jsme nezaháleli a sem tam připravili dvounožcům perné chvilky,ať šlo o naše zdraví v podobě roztržené hlavy nebo o vzrůšo v podobě prásknutí kopytem do kolečka s hnojem,které se vysype na nejméně vhodné místo,ihned po vyřčení věty "opovaž se to převrhnout" či dokonce na jízdárně či v terénu,kde sem tam bubáci v nerůznějších podobách žerou koníčkům nožičky,proto je nutné na ně valit oko,uskakovat do stran,zběsile prchat a frkat.

A ještě vzkaz dvounožcům: "připravte se,bude hůř" J

Pokud se o nás chcete dozvědět více,klikněte si na naše stránky www.jkivahu.estranky.cz

S pozdravem Vaše koňské stádo z klubu JK IVAHU(jmenovitě Satan,Záře a Tarro)

Málem jsem jí sundal,no fakt že jo...nechápu proč na mě leze,když kudy chodí tudy skuhrá,že jí není dobře a že jí bolí břicho...blbka.

Taky jsem jí to dal pěkně sežrat.V kroku nejhodnější chudáček koníček,ale jakmile řekla Martině aby naklusala,pojal jsem to jako pobídku vpřed též,načež jsem narazil na krutý odpor blbky,která řekla,že "naklusej" bylo na Martinu a ne na mě a já že prostě půjdu krokem dokud mi nedá pobídku.

No jako ani náhodou... naštvala mě,hodně,takže okamžitě po klusové pobídce jsem nabral nadzvukovou rychlost s hlavou hore a trubka nevěděla co dřív,jestli padat,brzdit,nadávat mě a na bolest břicha nebo doufat,že to přežije.Jako klusal jsem fakt rychle...

Statečně se držela do chvíle,než jsme se otočili směrem od domova(paradoxně) a znovu naklusali... Vzal jsem jí ruku,vyvrátil krk(nebe mělo nádhernou azurovou barvu bez mráčku) a zabalil to směr silnice kalupem.Předběhli jsme i Satana,který koukal jak puk.

Trubka reagovala velice divně...vlastně skoro nereagovala bo nevěděla jak a proč,což mi nahrávalo.Zkoušela mě vzít zpět-vůbec,točit mě na kruh doprava-hlavu mi stočila tak,že jsme si koukali skoro z očí do očí a já stejně cválal dál doleva...jsem prostě šikovnej.Nakonec se odhodlala použít bič,bo podle jejích slov "ne**r boha ty (nepublikovatelné),už byla dosti naštvaná a bezradná zároveň...jenže to byla její osudová chyba...okamžitě po použití bičíku a holeně jsem hodil hrba,který jí málem katapultoval do strniště řepky...ale bohužel to useděla,důra.Další poklus "bič" již raději nepraktikovala bo její pud sebezáchovy byl asi na své nejvyšší hranici.Nakonec jsem se ze své dobré vůle nechal zastavit a byl nucen opravně absolvovat na každou ruku dvě kola shromážděného cvalu-vopruz-na poli.Asi jí to dodalo pocit zadostiučinění,že s ní nebudu vymetat...ale jo budu...

No jako,já se pobavil a získal další bod pro sebe,bo se po mě pak už nechtělo další práce...trubka jen stála a fňukala bolestí břicha a sem tam procedila nějakou nadávku na mojí adresu...

Příště to musím dotáhnout do zdárného konce a vyklepat jí...konečně...ať je taky nějaká sranda ne J

Váš uň