Koním je to absolutně jedno...přijde mi,že si libují ve ztracení se za oponou mlhy,není totiž vidět jestli nepodlézají pásku a nezdrhají k prasečáku s vidinou lepší trávy.Nedivila bych se jim bo v ohradě už nemají skoro nic a jsme pomalu nuceni začít přikrmovat senem...ale kdo je pak má nahánět a chytat...v počtu jednoho člověka,když se rozhodnou odejít.

Na druhou stranu je to hezký pohled,když se vám ztrácí pomalu z očí a obklopuje je to bílé cosi,nebo když se z něho opět vynořují...taková pohádka.

Trochu pozdě,vím,ale jako vzpomínka na teploučko,sluníčko,začínající léto,dobrá ne,teď,když už je podzim a teploty pomalu klesají...když už nic,tak aspoň zahřeje...snad