O kočičkách u koní

Nemám je ráda,ale jen jako dospělé jedince... mini provedení mi nevadí,lísání je u nich tak nějak odpustitelné.

Velké kočky nemusím...vadí mi to jejich vlezlé lísání se,ikdyž na to člověk nemá náladu.Pokud jo,nevadí mi to,ale otírání se mi o nohy,když něco dělám mi vážně štve.

Ale kočky u koní jsou krapet něco jiného...ne že bych je měla radši...to vůbec.

Každopádně si nechají líbit naprosto všechno a tím naprosto myslím opravdu naprosto,protože když bez jakéhokoliv odporu trpí nálety malého díťete,které absolutně nebere na vědomí "malá kočička,to nesmíš" a tak podobně,ikdyž ví,že to nesmí.I přes to,že dostane na zadek za jednu věc,udělá ji v zápětí znovu.Ty kočky mají můj neskutečný obdiv,bo jen málokterá by se asi nechala vzít za ocas a nechala se sebou točit a házet,málokterá by se nechala hodit bez odporu do bazénu nebo psovi do kotce...většina si myslím,že by se tvrdě ohradila,sekla drápky po tyranovi,nebo se prostě nepustila...ale ne,tyhle kočky ne,naopak se ještě vracejí...

A takhle to vypadá poté co si člověčí mrně,ala tyran koček odejde schrupnout...

Garfield je nejstarší kotě...je to ten zrzek na kraji...