O změnách a tak trochu i samotě…

Změna je život...nebo život je změna?Obojí asi platí.

Jenže...proč se ty změny dějí zrovna když je člověk nejmíň chce a potřebuje a očekává...

Proč se někdo nemění jak fyzicky tak psychicky a někdo jo?Třeba já.Lidé ze základky mě nepoznávají,člověk,kterého jsem kdysi dávno potkala v autobuse a jakou dobu jsme si psali a několikrát se viděli,mě též nepozná,když nastoupí do stejného busu jako já.

Nemám tu odvahu ho oslovit.

Má to výhodu nebo naopak nevýhodu?

U mě určo výhodu v nevýhodě,protože,když potkám spolužáka co mě neměl rád,nemusím sklápět oči a dělat,že nejsem,protože vím,že on mě prostě nepoznává,ale já se mu můžu klidně podívat do očí.Na druhou stranu lidi,u kterých bych chtěla aby mě poznali,když se potkáme,to trošku zamrzí.Jenže pokud je sama neoslovím,tak nemůžu nic čekat...bohužel.

Největší změna,která mě asi potkala(bohužel nejdřív loni na podzim a pak letos 20.6.),je ta,že ze dne na den jsem sama... už nemám vedle sebe toho milovaného človíčka...prostě se rozhodl žít sám a užívat si života(podle jeho hrocení fesťáků,auta,práce a s minimem volného času,který musel předtím věnovat mě).Nemám mu to za zlé,protože každý si potřebuje udělat v hlavě a v životě jasno,ale přemýšlím co bude.Nechci být sama,ale zároveň vím,že to jinak nepůjde,protože vedle sebe nikoho jiného nesnesu...a kor bez špetky citu a nebaví mě se přetvařovat.Jenže neumím být sama a nechci být sama...najednou nevím co s volným časem,protože jsem veškerý obětovala jemu,nemám oporu,nemám nikoho s kým by mi bylo dobře,nemám s kým posedět na louce a jen tak si povídat o ničem,či zavřít klapačku a jen si vychutnávat ten pocit,že člověk není sám... a kor já se svojí debilní kozorožeckou povahou...

Nic nemám,nic mi nezbylo,jen v hlavě úplné prázdno.

Myslím,že kdyby se mě někdo zeptal jak se jmenuju a co jsem měla včera k jídlu,budu muset hodně přemýšlet abych si vůbec vzpomněla

Jediný co by mě zajímalo,proč to tak zatraceně bolí?Proč má člověk chuť zmizet z povrchu zemského nebo toho dotyčného nejlépe upálit na hranici?

Vím,že to přežiju a zvládnu,ale do doby,než to přejde,budu uplně mimo a tyhle stavy já fakt nemam ráda,protože to nejsem já.

Nenávidím depky...

P.v depkoidním stavu s depkou jako kráva

PS:Nesnáším,když ze mě někdo dělá chudinku nebo debila - rodiče

A nesnáším lži(zřejmě je bere jako milosrdné aby neublížil,jenže nakonec s opačným efektem...) - on,mého srdce zrádce...