Hobby Žehušice z pohledu mého-část druhá-poslední

Po dojetí na místo jsem se už o koně nějak nezajímala...vrazila je do rukou držičům a šla si dát pivo....fér ne

Na kolbišti pak Satan s Majdou krapet zametal,ale to už bylo nad moje síly nějak to řešit,protože by se pro něj trest dostat mě na hřbet rovnal rozsudku smrti.

Už mi bylo jedno jak chodí,co dělá a podobně,soustředila jsem se jen na sebe,Tarra a pak na Majdu a Tarra.

Cesta dom proběhla uplně v klidu až na jedno mozkové zatmění koně pod mým zadkem,kdy se naprosto nepochopitelně vyděsil betonového kvádru kryjící kanál.Jakože strašej bubák co žere chudáčky koníčky.Nějak jsem to nechápala,ohlídla se jestli nejede auto a s průpovídkama na adresu koně jsem ho nutila se jít na bubáka podívat zblízka.Kupodivu to přežil,ikdyž na to zpočátku nevypadal.

Cestou na nás začala řvát bouřka,takže jsme i přes můj zatvrzelý odpor ke "k domovu se zásadně nekluše a necválá" naklusaly,protože touha dojet suchá byla silnější.

Myslím,že koně to uvítali a přiznám se,že jsem si jen vezla zadek,nedržela se,nedržela koně,jen ho nechala jít jeho tempem domu...kdyby se lek a uskočil,ustelu si v poli s obilím jedna radost...nevadí.

Přes tu únavu a bytí celý den ve 30ti stupních bez možnosti stínu si už ani nepamatuju co se dělo po příjedu do maštale Vím jen,že jsem koni před maštalí sundala uzdečku a dojela jen na ohlávce.Myslím,že když jsme odcházely,začalo hodně pršet,ale nejsem si tím jistá-musela bych se zeptat... prostě mám od té chvíle jakési prázdno...takzvaná únava se tomu říká.

Závěr?Jak jsem se netěšila,tak to byl docela povedený den a mé pocity byly(hlavně ze získání třetího místa s Tarrem) více než příjemné.

Tímto chci poděkovat koni,že mě v tom nenechal