pokus sebezničení

Včerejší ráno absolutně nenasvědčovalo tomu,že by mělo být cokoliv jinak a už vůbec že bych se měla začít bát sama sebe.

Jakmile jsem vešla po čtrnácti dnech do práce,začalo býti veselo,jelikož jsem došla zjištění že můj prst u nohy který jsem si svědící škrábala,je rozdrápaný do krve a tudíž,že se mi bude poněkud obtížněji chodit...no co...leukoplast to jistí že.

Tímto se zdálo,že první pracovní den korunovaný malým problémem jménem prst proběhne vcelku v cajku,ovšem jak pošetilé...

V podvečerních hodinách jsem se vydala do skladu pro kraton cigaret jakože "budu akční a vše doplním" ,jsem vylezla na židli,hrábnu pro ten karton a vyhrožuju zbytku,a´t se opováží sesunout...no a co se nestalo...nejvrchnější karton se začal sunout směrem na mě a vzhledem k tomu,že jsem se jednou rukou držela abych se nesesypala ze židle zbyla mi na sebeobranu jen jedna ruka držící ten jeden sundaný karton...no a co se nestalo.. ten letící karton jsem prostě nestihla odklonit z dráhy jeho pohybu a přesně hranou se mi zapíchl pod oko....auuuuu...výborná záležitost když takhle člověk stojí na židli a nic nevidí díky slzám v očích....

No co,podařilo se mi slézt,zahodit karton pro který jsem původně šla,nechat se vysmát od kolegyně a zůstat nohama pevně na zemi s mokrým hadrem na oku a se slovy "jesti budu mít monokla,do práce nepřijdu".Takže mam šlinc pod okem,ale modřinu naštěstí ne :)

A do třetice aby toho nebylo málo jsem si málem dveřma urazila kus kolene....výsledkem je jelito,jak jinak.

Fakt nebezpečná sama sobě...nejlépe se někam schovat a doufat že to období přejde...