Jj čtete dobře,navlíkli na mě westernový sedlo.Ona a ten její přítel...že jemu se prý v anglii blbě jezdí,tak si půjčil western.

Fotky někdy dodám...až je trubka stáhne z mobilu do pc a z pc na flashku a z flashky zase do pc a pak sem...trošku složitější postup,vím,ale když ona doma nemá net a v práci jí mobil s pc nekomunikuje...dobře jí tak.

Ale k věci... vyrazili jsme ven...a já byl i přes to že den předtím jsem byl venku s holkama a daly mi zabrat,lehce rozjívený...takže se mnou bylo veselo...šel jsem si jak se mi zlíbilo a nechtěl jsem zastavit...trubka mi nadávala,dokonce si na mě i sedla,ale jí si nedovolim odporovat,takže jsem zastavoval jedna báseň.

No ale z jejího přítele jsem si dělal fakt srandu...takže předpokládám,že příště na mě budou zlí...

No ale jinak jako vyjížďka nic moc...věčně mě otravovali se zastavováním a k tomu Satan kulhal,takže jsem nemohl nikam běžet... fakt nefér.

Tentokrát jsem na ní hodnej nebyl... a taky jsem si to pěkně vyžral...

Nutila mě jít krokem na otěži v oračce...žádný vybočování na trávu,prostě v tom hlubokym hnusu,kde sem se nejvíc nadřel...tyranka je to.

Takže jsem se rozhodl,trošku jí to oplatit...v dálce jel totiž traktor a trubka si myslela,že jede směrem od nás protože ho neviděla,ale opak byl pravdou,řítil se směrem k nám...a tak když to zjistila,čekala co udělám...lekl jsem se a uskočil do pole,kdy při odskoku levitovala chvíli nad sedlem,ale zasáhla moc brzo,takže jsem jí sundat nestihl...chtělo by to ještě jeden úskok do strany,jenže na to já jsem moc velký charakter...takže jí vypadla noha ze třmenu a to bylo všecko...okamžitě mě vzala zpět a pobrala otěž....no a bylo po hehe.

Naštvala se,takže mě pak nutila vyšlapovat oračkou v tempu a pravidelně,důra.

Klusat mě chvilku nechala,ale opět jen pod kontrolou a nakonec to vzala po podmítnutym poli směrem k domovu a to chudáčci koníčci přece vždycky spěchají a tak jsem se snažil cválat a ona mě nechtěla nechat,takže jsem byl nucen fakt makat.

Na konci pole mě měla nechat,ale usoudila,že venku jsme jen krátce a že teda jako padla ne,takže jsem si musel vyšlápnout 3x kopeček a nakonec mě donutila se lehce shromáždit a cválat po poli pomalym cvalem...jako kde to žije?Odkdy se na poli cválá drezurně?Hm?No?

Jsem prostě chudák,to říkám furt...asi jí nahlásim ochráncům zvířat...

Váš uň

www.herna.biz/hry-online/animace/1394-hungry/hrej/

Branky- kovové nebo dřevěné konstrukce zhotovené pro pobavení koní.
Cval- chod, jenž kůň používá příležitostně při návratu do stáje.
Čištění- dokonalé umění jak přemístit prach z vlastního koně na sebe.
Dostih- to, co provádí vaše srdce po nahlédnutí do účtu od veterináře.
Dýchavičnost- stav, k němuž dochází u všech zúčastněných při úklidu sena.
Hovada- savý hmyz vybavený radarovým systémem; obvykle dosahuje velikosti malého ptáčka.
Hřebeček- to, co vaše kobyla porodí pokaždé, když si přejete kobylku.
Kohoutek- pravý důvod , proč tak zřídka vidíte jezdit muže bez sedla.
Kolika- stav zažívacího systému vzniklý v důsledku požití potravy u stánků na jezdeckých h závodech.
Krmivo- finančně náročná substance zpracovávaná manufakturně na velké množství hnoje.
Lonžování - tréninková metoda, hojně využívaná koňmi. Majitelé jsou při ní nuceni otáčet se v malých kroužcích, až úplně zblbnou a odpadnou, takže kůň se může konečně vrátit k pastvě.
Mouchy- záminka, které kůň využívá k tomu, aby vás mohl nakopnout , aby si mohl vyhodit nebo se o vás opřít, přičemž nesmí být potrestán.
Mustang- něco, za co by váš drahý manžel velice rád vyměnil vašeho milovaného koně, hlavně aby byl červený a měl v pořádku brzdy.
Nabídkový katalog - ilustrovaná brožovaná příručka nabízející široký sortiment zboží, z něhož valná většina již není na skladě.
Otlaky od podbřišníku- bolestivý otok a zhmožděnina, která vzniká v místech, kde mohutná stříbrná spona opasku přesahuje na břiše okraj kalhot.
Podkovy- drahé půlkulaté kovové předměty, které koně velice rádi ztrácejí.
Pinto- strakatý (obvykle zeleno-bílý) barevný typ, v nějž se promění váš čerstvě umytý šiml poté, co jste jej nechaly deset minut o samotě.
Pony- skutečná velikost hřebce, jehož mražené semeno jste si nechali poslat, ačkoli byl inzerován jako 170 cm vysoký.
Rašple- abrasivní dlouhý kus kovu, určený ke strhnutí kůže z vlastních prstů.
Roček - věk, v němž kůň zapomene kompletně všechno, co jste jej do té doby naučili.
Mladí koně- obecně používaný termín pro všechny koně, kteří jsou dost staří na to, aby vás pokousali a pokopali, ale nejsou ještě dost staří na to, aby vás zašlapali do země.
Seno- zelený pichlavý materiál, který se zachytává mezi vrstvami ošacení, především pak na choulostivých místech.
Skoková příprava- charakteristický pohyb, který kůň provádí v okamžiku, kdy dostal injekci.
Spavá nemoc- stav, jenž u majitele klisny nastává v okamžiku,kdy se u klisny objevují první stahy a začíná rodit. Způsobuje ji řada probděných nocía projevuje se podrážděností, zarudlýma očima a vzhledem zombie. Může trvat i několik týdnů.
Sedlo- velmi nákladné kožené zařízení, které jezdci dodává falešný pocit sebedůvěry.
Sedlovna- místnost, kam se ukládají všechny pomůcky nezbytné pro práci s koněm a pro ježdění, přičemž žádnou z nich nelze objevit dříve než za 30 minut.
Vodítko- dlouhý předmět uzpůsobený k získání popálených dlaní. Občas je koně využívají k tomu, aby se majitelé trošku proletěli.
Všestrannost- schopnost majitele vyházet hnůj, opravit ohradu a najít zaběhnutého koně; to vše v jednom odpoledni.
Vyběrák na kopyta- užitečný kovový zahnutý nástroj, s nímž lze pohodlně odstranit psí hovínka z podrážky.
Zauzlení střev- vnitřní stav většiny jezdců před startem.
Zelenáč- popis barvy obličeje majitele koně, který právě obdržel účet od renomovaného trenéra.
Zchromnutí - stav většiny jezdců po několika prvních lekcích v sedle; u svátečních jezdců může jít o chronický stav.
Zoo- typická atmosféra panující ve většině stájí.

Tak jsem se rozhodla,že sem vyhodím svoje vzpomínky na herky,které mi za moje působení v jejich světě,přirostly tak nějak k srdci... tohle je první díl.Původně jsem to chtěla řadit podle toho jak jsem je poznala,ale to nějak nejde...takže je sem budu házet podle toho o kterém koníkovi se mi ten daný den,kdy budu psát,bude chtít přemýšlet relativně bez slz v očích a vracet se k těm hezkým i méně hezkým vzpomínkám...

I.

Z jara roku 2007 se k nám jednoho dne nastěhovala kobylka z dalekého Brna...

Jmenovala se Fidorka,barvičkou připomínala hořkou čokoládu a náležela k plemeni anglický plnokrevník.

Na naše úplně první setkání si snad ani nepamatuji,ale za tu chvilku co u nás pobyla mi stihla trošku přirůst k srdíčku,svojí povahou a hlavně očima,ze kterých vyzařoval smutek,beznaděj,utrpení a nakonec také apatie,ale zároveň obrovská vstřícnost.

Vyhublá,okovaná na všechny 4 nožky.Typický koník stažený z jatek a těsně před prodejem dán "do kupy" aby z ní handlák vyždímal co nejvíce.Dokonce ji i sám přivezl,vyložil,sbalil peníze a odjel...beze slova,bez podívání se v jakých podmínkách bude kůň,kterého podle jeho slov měl velmi rád,bude bydlet.

Bylo mi jí líto.

Zkoušení na lonži a pod sedlem dopadlo dobře s tím,že se u kobči projevily známky přiježděnosti...jak jsem se pak dozvěděla,kobylu měla mladá majitelka,která ji nechtěla jako mladého koníka kazit,tak ji prodala někomu dále a už to jelo...až se dostala do rukou tohohle pána.

Jenže na povrch ihned po jejím příjezdu vylézaly zdravotní problémy.

Podle pohledu vypadala,že měla něco se zádní,snad stržená,nebo v minulosti zlomeninu v pánvi,skříplé nervy...těžko říct,jen samé spekulace.

Veterinář provedl vyšetření a doporučil chiropraxi,která kobče dost pomohla...jenže by jí bylo potřeba opakovat nejméně 5-10x a to majitelka jaksi nechtěla platit(jedna kůra cca 300-400kč jednou za 14 dní až měsíc)... bohužel trpěl kůň.

Kobyly mi bylo opravdu líto a bylo vidět jak se u nás za tu krátkou chvíli změnila k lepšímu,jak byla ochotná,spokojená mezi koňmi,vstřícná pod sedlem...v terénu na procházce do řeky naprosto ukázněná a i při leknutí se nechala krásně zvládat a důvěřovala jezdci.

Při vstupu do řeky jsem si s ní zažila chvíle strachu,kdy nechtěla na písčitém svahu sestoupit do vody,ale po chviličce přemlouvání se nám to povedlo a kobča se ráchala ve vodě jak malé dítě a vyloženě z ní měla radost.Snad v životě jsem neměla lepší pocit,že má zlomený kůň po nějaké době zase radost.

Mít v tu dobu,kdy se majitelka rozhodla kobylu prodat,v hlavě jasno a mít po ruce 30tisíc,ikdyž Fíďa měla nejen dle mého názoru cenu asi sotva poloviční,vzala bych si jí hned...byla by z ní dokonalá koňská kamarádka a naučila by člověka o koňské duši a chování strašně moc...

Bohužel,asi to tak mělo být.

Pro kobu si přijeli lidé z Krkonoš,neznalí věci,ale milující zvířátka...připravili pro ní ustájení,krmení...prostě všechno...a odvezli si jí za ony velké peníze.Majitelka spokojená,v maštali najednou trošku smutno a prázdno.

Za dobu co u nich Fidorka byla,se neměla špatně...hodně připrala,krmení neměla nikdy nedostatek,majitelka stále informovala,že dělají tohle a támhleto,jestli krmí dobře a dost,posílala fotky...jenže to netrvalo dlouho.

Jednoho dne přišla sms,že je Fidorka po smrti...že prý ležela nebo lehla a už nemohla vstát...zřejmě ta její záď...

Takovýhle osud si kobča nezasloužila,ale dost možná,že to pro ní bylo vysvobození z života plného bolesti.

Tak snad se má tam nahoře dobře...

Je zajímavé,jak si člověk za tak krátkou dobu dokáže zamilovat zvíře...ikdyž u mě je to dáno asi tím,že mě přirůstají k srdci magoři a psychicky labilní jedinci...a pak doma brečím jak želva,když mám depku a vzpomenu si na takové zvířátko...

Tohle je Fidorka,Fíďa,Sušenka,Tatranka,Pixla a Nerváček

Ani už nevím,kde jsem tenhle obrázek splašila,ale fakt se mi líbí... ne že by to se mnou mělo nějakou souvislost...

-Neposlušnost koně je přímo úměrná počtu přihlížejících lidí.

-Nejlepší je přestat, když vyhráváš.