Po dojetí na místo jsem se už o koně nějak nezajímala...vrazila je do rukou držičům a šla si dát pivo....fér ne

Na kolbišti pak Satan s Majdou krapet zametal,ale to už bylo nad moje síly nějak to řešit,protože by se pro něj trest dostat mě na hřbet rovnal rozsudku smrti.

Už mi bylo jedno jak chodí,co dělá a podobně,soustředila jsem se jen na sebe,Tarra a pak na Majdu a Tarra.

Cesta dom proběhla uplně v klidu až na jedno mozkové zatmění koně pod mým zadkem,kdy se naprosto nepochopitelně vyděsil betonového kvádru kryjící kanál.Jakože strašej bubák co žere chudáčky koníčky.Nějak jsem to nechápala,ohlídla se jestli nejede auto a s průpovídkama na adresu koně jsem ho nutila se jít na bubáka podívat zblízka.Kupodivu to přežil,ikdyž na to zpočátku nevypadal.

Cestou na nás začala řvát bouřka,takže jsme i přes můj zatvrzelý odpor ke "k domovu se zásadně nekluše a necválá" naklusaly,protože touha dojet suchá byla silnější.

Myslím,že koně to uvítali a přiznám se,že jsem si jen vezla zadek,nedržela se,nedržela koně,jen ho nechala jít jeho tempem domu...kdyby se lek a uskočil,ustelu si v poli s obilím jedna radost...nevadí.

Přes tu únavu a bytí celý den ve 30ti stupních bez možnosti stínu si už ani nepamatuju co se dělo po příjedu do maštale Vím jen,že jsem koni před maštalí sundala uzdečku a dojela jen na ohlávce.Myslím,že když jsme odcházely,začalo hodně pršet,ale nejsem si tím jistá-musela bych se zeptat... prostě mám od té chvíle jakési prázdno...takzvaná únava se tomu říká.

Závěr?Jak jsem se netěšila,tak to byl docela povedený den a mé pocity byly(hlavně ze získání třetího místa s Tarrem) více než příjemné.

Tímto chci poděkovat koni,že mě v tom nenechal

Nechtělo se mi,tak strašně se mi nechtělo krmit a kydat herky,patlat se s čištěním,sedláním,korektním oblečením,jet někam ze sebe dělat debila,sedět 5 hodin v sedle(a mít odřenou p*del-to jsem ještě nevěděla),že můj ranní výraz nejspíše hovořil za dost už když jsem vkročila do dveří sedlovny.Ikdyž Majda nic neříkala-teda aspoň si nevzpomínám-pokud jo,spala jsem... ano v 8 ráno jsem měla ještě hlubokou půlnoc a o to víc se mi nechtělo vůbec nic dělat.Ta představa mě ubíjela neskutečnym způsobem...od rána vedro na padnutí,ve vzduchu závan příležitostných bouřek,představa,že zmokneme,že budu celej den v tahu,místo abych byla někde jinde-třeba s bandou-flákání,mě fakt ničila.Kdo nepoznal neuvěří.

Hned jak to šlo,na*ral mě Satan,když nechtěl stát u úvazu aby se nechal vydrbat šamponem(záměrně jsem sprostá,bo jemnějším výrazem se to okomentovat nedá-a bude hůř,u jednoho slova nekončím).Ano čtete dobře,před závody a podobnými debil-akcemi obíháme herku s kýblem,rejžákem,houbou a vodou abychom z toho prasete udělaly bílého koně.Kdo má doma bělouše a jim podobné,ví moc dobře jak to jde-nejde,když je herka týden před závody čistá(člověk si libuje jak je ten koníček krásně bílý) a ráno v den závodů ji vyvede v barvě lejna od hlavy až ke kopytu...prostě k po*rání-doslova.

Já osobně propadám při tomhle pohledu naprosté panice a depresi...kdy mi v uších zní jen "ten kůň bude bílej."

Majda mě podržela... společnými silami jsme z něj vyškrábaly špínu(já drhla rejžákem),tak,že aspoň vzdáleně jeho srst připomínala bílou barvu.

Relativně jsem se uklidnila a šla připravovat věci s sebou.Dečky,sedla,uzdečky,chrániče,vodítka,ohlávku,biče,rukavice,helmy,chapsy,do báglu pití,náhradní oblečení,něco k zakousnutí a podobné kraviny.

Bágly jsem naházela do auta-byly odvezeny na místo-klusat s nimi na zádech by se mi moc nechtělo.

Převlíkly sme se,došly pro koně a chystaly se na odchod-odjezd.

Satan mě toho dne nas*al podruhé,když přerval vodítko,na kterém byl uvázaný-protože neumí stát-kretén,ne kůň.Tarrysek stál jak zlatíčko a koukal co se kolem děje-prostě miláček,ten to vyvažoval.Poté co jsem Satanovi vysvětlila jak se má chovat,že vodítka se netrhaj a úvaziště je od toho aby se k němu vázalo,stálo se u něj a ne dělalo bordel...jenže ten debil to nepochopil,ba spíš nechtěl pochopit a tak když ho Majda nauzdila a chtěla nasedlat,urval se znovu,jenže tentokrát to odnesla uzdečka,kterou teď budu muset platit...povolil nánosník a nátlyník.Aspoň už Majda ví,že se koně za uzdečku nevážou a už vůbec ne náš bílý debil.

Všecko jsem mu napasovala ze svojí náhradní uzdečky,takže mam kulový a ne náhradní pracovní uzdečku..

Měla jsem takovou chuť ho tam zkopat do kulatý krychle,jenže už jsem na to neměla sílu.Musela bych ho fakt zabít,přísahám.Ten kůň mi poslední dobou tak leze krkem,že to až hezký neni.Byla to od něj poslední kapka.

Cestou se tak loudal,že by ho předběhl i slimák a to má prosím v kohoutku kolem 180ti cm,by mohl krapet vyšlapovat,jenže on neee,takže jsem musela Tarra chvílema zastavovat a čekat až se milostivý pan bílý doplouží k nám.Kdybych šla sama,tak se vejdu do hodiny... pokud se jde se Satanem,je to na hodinu a půl.

Pokračování příště-asi zítra

No jako haluz největší...to už se mi dlouho nepovedlo abych nevěděla a netušila jestli jsem něco snědla či nesnědla a nebo se to ztratilo(nebo vzalo nohy na ramena)... J

Když se nad tím zamyslím,tak bych dneska měla radši někam zalézt a dělat,že vůbec neexistuji,protože předzvěst dne v nevědění a netušení mě docela děsí J

Sedím si v práci a mé chuťové buňky se ohlásí "v báglu máš hořický trubičky,máme chuť,tak nebuď líná a rozbal je".Tak fajn,vybalila jsem obě a jednu umístila pod pult(jakože schovat,kdyby přišel někdo z vedení) a druhou do sebe začala cpát.Načež po posledním soustu hledám tu druhou a docházím k zajímavému objevu...ona tam není... prohledávám to místo 3x a nenacházím ani drobeček.Nadávám jak špaček,kam se poděla nebo zakutálela.

Zastavím se a přemýšlím jestli jsem ji náhodou taky nesnědla...přemýšlím,přemýšlím...nemam tušení...a fakt nevím.V hlavě z té chvíle úplné prázdno,nic,čeho bych se mohla chytit a dopátrat se zdárného výsledku.

Prohledávám znovu a docházím k závěru,že tam prostě není kam by se schovala,takže musela zákonitě skončit u mě v žaludku,ikdyž to můj mozek zřejmě vůbec nezaregistroval...asi nejlogičtější vysvětlení ztracené trubičky.

Fakt to nechápu... jak si můžu nepamatovat jestli jsem něco snědla nebo ne...

Nemáte někdo vysvětlení?

Docela mi to v hlavě šrotuje J no,aspoň mám na celý den o zábavu postaráno.

Já si říkal,proč mě v úterý nutila skákat i přes to,že pro ní překonání křížku znamená neskutečné odříkání.Jako byl jsem víc než hodnej,odskakoval jsem naprosto přesně a najížděl skoky v tempu,takže trubka nemusela řešit,jestli před nebo za pohybem,či jestli si náhodou nerozbije hubu.Jediný co hrotila,bylo moje tempo a vyvalený oko.No co,bavilo mě to,to se jen tak nevidí.Naštěstí byla nadšená jak si pěkně zaskákala a nepřišla k úrazu.

Markéta se na Satanovi docela nadřela,ale skákání jim docela šlo.

Vysvětlení,proč takový šílení se mi dostalo hned v sobotu na to.

Ráno přiběhla krmit trubka(to se často nevidí-krom nedělí,kdy je hlavní krmič na plavání),hrozně hrotila jestli nás nechat žrát seno doma,nebo nechat vyfutrovat jádro a pak vyhodit rovnou na zelený.No hodila nám na zakousnutí kupičku sena a pak nás vykopla do výběhu.

Spolu s Markét začaly sumírovat cajky na jedno místo,hrotily oblečení(hlavně jeho čistotu) a tak podobně.

Kolem desátý nás vytáhly k úvazišti a jaly se sedlat.Satan se poprvé od rána projevil jako borec,zřejmě ho při ranním mytí nemálo naštvaly(snaha udělat z něj bílého koně-marná),takže jim to vrátil přerváním vodítka...načež dostal od trubky takovej sekec,že pak stál a ani se nehnul.Jenže ejhle,Saťule má vlastní hlavu a jen tak se nevzdá-jen na něj majkyna chtěla hodit sedlo,urval se znovu,jenže tentokrát na sobě neměl ohlávku,ale bohužel už uzdečku,kterou vtipně rozerval...(majky-trubka n.2 ho uvázala za udečku) trubka jen přišla,lehce vynadala Majkyně,že vázat takhle NIKDY a letěla mu napasovat na tu jeho sloní lebku nánosník z náhradních dílů a nátylník ze svojí druhé pracovní uzdečky... Jeden nánosák mu byl malý,druhý naštěstí akorát... Takových keců co u toho měla,bych vám nepřál slyšet.

Po tomhle extempore jsme se vydali na hrubým odhadem dvouhodinovou cestu do Žehušic,která nakonec trvala něco málo přes hodinku.

Cesta celkem nudná,pořád krokem,po polích,chvílemi okořeněná z jedné strany sprostým slovem jedné z trubek na adresu rychle jedoucích aut a vyvaleným okem mým či pokusem o útěk Satana do polí,ze strany druhé.

Nejhorší část cesty byla ta po silnici,kdy se nedalo před případným bubákem-autem nikam uhnout,takže trubka svěřila svůj život mě,vzala otěž do jedné ruky(nemusím připomínat,že na případný úlek-útěk by asi nestihla včas zareagovat zkrácením otěže) a mávala na auta jedoucí nám za zadkem aby zpomalila... Ukázal jsem se jako charakter a ani jednou se nelek,zato Markéta počítala skóre ona versus Satan,aneb kolikrát se jí pokusí sundat po leknutí se auta.Zatím vítězila ona,on skoro celou cestu prochrápal,nebo žral obilí.Myslím,že šetřil síly na později.

Na místě jsme byli moc brzo,tak nás trubky zahodily do trávy a šly na pivo-prý se trochu posilnit...

Samotný parkur byl super... opracování na kolbišti s možností skočit si jakýkoliv ze skoků kurzu.Trubka mě dala do latě,Satan s Majkynou zametal jedna radost,neskočili skoro ani jeden skok při opracování.

S trubkou jsme jeli 60cm a já valil jak utrženej ze řetězu,takže se služka s vytřeštěnejma očima držela jako klíště a jen mě brzdila.No nakonec si málem dvakrát rozbila hubu,na 5a a na 8,ale nespadla,vybrala to-škoda,mohla spadnout mezi lidi... Když dojela ke věži s hrůzou zjistila,že jde do rozeskakování,které se zvyšuje o 10cm.Na prvním skoku jsem jí ukopl kládu,takže jsme skončili na třetím místě.

S Majkynou jsem jel to samý-4. místo a pak ještě 90cm a taky na 4. místě.Skóre dobrý.

Satan jel 60cm pod Janou S.,pak 90cm s Gabčou,kde se umístili na 1.místě a nakonec ještě jeli skok mohutnosti,kde skončili na výšce 140cm,protože ve stojanu již nebyly další díry pro háky.No jako Satan borec,mě by asi upadly nožičky.

Cesta zpět v klidu až na jedno mé vyvalené oko,caplování,frkání a vystrčený zadek do silnice...to vše kůli betonovému kvádru překrývajícímu kanál...a trubka ze mě hned musela dělat debila...prej "oooo,hu hu hu hu hu,bubák,bacha na něj,von tě celičkýho sežere i s kopýtkama,rychle uteč" a já valil oko dál a nechtěl se přiblížit ani na metr,jenže jsem musel,dotlačila mě tam.A Majkyna se jen smála a ťukala si na čelo,co to na mě sedí za magora.

Dokonce nám pak dovolily si i zaklusat,ale to jen proto,že se blížila bouřka.

Ani si nestěžuju,že jsem chudáček koníček... měl jsem dobrou náladu...prostě charakter.

Na fotky se koukněte tady : http://petulkas.rajce.idnes.cz/

Pokračování ZZVJ I.

Tak jsem narazila na řetězovku a nedalo mi to si ji ze srandy nevyplnit Napadá mě,jestli by z toho dokázal zkušený psycholog vyčíst povahu člověka a kdyby jo,zajímalo by mě jaká tedy jsem,protože ve většině svého bytí se radši neznám

Tady je ono "kdbych byla"

DEPKA

Depka je:

když se neukáže sluníčko

když se nic nedaří

nutnost dřepět v práci,když chcete být na chalupě na akci s kamarády

když máte pocit,že vás nikdo nemá rád

když končí něco co jste dělali dlouhá léta a měli jste to rádi

po hádce s někým koho máte rádi

když máte volno a je hnusně,ikdyž dny kdy jste byli v práci bylo nádherně(a děláte od rána do večera)

když vypadáte hrozně,zrovna když to nejmíň potřebujete

když je vám divně,smutno a nemáte náladu bez jediného důvodu

:(

To takhle jeden človíček (záměrně nejmenuji a blíže nespecifikuji) dostal tuším pod vánoční stromeček takovou plastovou věc v níž byl modrý gel... Nachytal nebo možná koupil,či k tomu byli-co já vím,mravenečky.
Počet?10,20 kousků?nevím přesně.
V tom nejdokonalejším případě a podle návodu by se měli mravenci živiti hmotou uvnitř té plastikové nádobky-čili tím gelem,jenže jak totak bývá,to nejlepší se normálně nestává.
A tak čas plynul a mravenečci si zobali gel,dělali cestičky a chodbičky,až vytvořili v celku zajímavých tunelů.
Občas si na ně nekdo posvítil jak jim to hochům jde,ale víceméně si jich nikdo nevšímal.
Po nějaké době kutání tunelů ustalo a mravenci si lenošili v "odpočívadlech",lezli po stěnách,prali se mezi sebou a řekla bych, že si užívali života.
Jednou jsem však přijela a se zájmem se hrnula zjistit,jak se mají,jestli vykutali další síť tunelů a jestli papají.
Jenže ejhle,mraveci mrtví a navíc asi jen v počtu 5kusů což nechápu,když nádoba byla uzavřena krytkou,kterou by malý mraveneček asi těžko nadzvedl,aby mohl na svobodu,takže je více než jasné,že jim někdo pomohl...ať už dobrovolně nebo nedobrovolně.
Zbytek osazenstva zůstal na pospas smrti.
Příčina mi známá není,dumám nad tím jestli měli hlad(asi ne,měli hafo gelu),neměli kyslík(blbost),gel se zkazi(je to možné?)
Tak mi to nedalo a musela jsem to zvěčnit,takže se můžete podívat jak vypadá mrtvý mravenec zakonzervovaný v gelu.
Je mi jich fakt líto.

takhle to vypadá,když někdo nemůže usnout,díky tomu,že ta věc mu svítí do xichtu(foceno 21.4.08-u fota je 00:17 min)

Skoro to tak vypadá.

V mojí hlavě se dějí věci J

Měla jsem chuť a náladu plodit,protože potřeba ulevit svému přeplněnému mozku byla silnější,než já.Jenže toho tam mám tolik,že vybrat jednu věc je takřka nemožné,jak se to předbíhá a tak mám pocit,že jestli mi neexploduje hlava,budu dobrá.

Doufala jsem,že se mi po vydatném spánku informace poskládají do šanonů a já si pak jen vyberu jednu,kterou vyhodím na papír aniž bych musela zformátovat mozek a přijít o všechna data.

Bohužel se zatím nepovedlo....

Čas exploze mého mozku se dá odhadovat na vteřiny.Přispělo k tomu velkým dílem tesco a jeho trapné pořádání akcí dole u fontány,kdy buď na překryté fontáně šaškují medvídci(kéž by aspoň živí) nebo zpěváci.Dnes jsem měla tu čest poslouchat ony "zpěváky(čky)"...fakt mazec.Nic falešnějšího,uřvanějšího a hroznějšího jsem snad nikdy neslyšela... Zvukem to asi nebude,řekla bych,že spíš opravdu neuměli zpívat A co hůř,v jejich repertoáru se objevovaly velice známé české písně...

Bolí mě hlava,hodně.

Exploze nastane za 10...9...8...7...6...5...4...3...

Dokonce přistižen při činu

Dalších slov myslím netřeba...

Oko je pouze orgán sloužící k přenosu obrazu do mozku a tím nám umožňuje vidět svět kolem sebe.(hodně zjednodušeně-pro chtivější většího možství informací-googlujte,nebo si zajděte do knihovny)

Z lékařského hlediska budou oči určeny k dívání se na něco,rozeznávání barev,tvarů,pohybu a tak dále.

Obvykle se tedy používají k tomu aby člověk viděl kam šlape a tím pádem nešlápl do ho louže,či něčeho podobného a aby věděl jaký tvar a barvu má ta která věc.

Dále k tomu aby nesnědl něco co by normálně do huby nestrčil,ba aby to dokonce uměl uchopit a nehrabal kolem sebe jak magor ve snaze najít ono něco k jídlu umístěného na stole a nezboural při tom půlku bytu.

V neposlední řadě slouží zrak k prohlédnutí si osoby,která se nachází před námi.

Prostě aby viděl svět...na vypisování je toho krapet moc.

Ale já jsem učinila objev,který mě naprosto neskutečně točí,ani nevim proč.

Někteří lidé mají totiž jednu zvláštní vlastnost navíc a to sice tu,že si prohlíží člověka stylem,který nabádá k vyřčení pozorovaným "co čumíš?"

Možná si to ani neuvědomují-toť otázka jestli je to dobře nebo špatně,to nechť si každý přebere dle svého.

Ono prohlížet si někoho(prohlídnout a během několika vteřin se přemístit na prohlížení někoho jiného) je vcelku normální,ale zapíchnout oči,otevřít pusu a nespustit pozorovaného z očí celou dobu než se ztratí ze zorného pole už mi tak normální nepřijde.Příklad,kdy mi paní stojící u lékárny zapíchne zrak na mé boty a nespustí je z dohledu do chvíle,než jí uteču přes silnici.Pocit,že mám něco na botě-v lepším případě jen bláto(suché),v tom horším nalepený toaletní papír nebo ho*no,je více než na místě.

Další jsou lidé co vás sjedou neskutečně přísným pohledem od hlavy až k patě a zpět a pak z nich vypadne něco jako "css" či jen zakroutí hlavou... bez komentáře.

Největší koncentrace těchto lidí je obecně asi v Praze a pak vždy v momentě,kdy to nejméně chcete...

Co s čumilama?Nemam je ráda.